30. 7. - 3. 8. 2025
30. 7. - 3. 8. 2025
Rozhovor do červencového vydání litomyšlské LILIE vznikl v červnu a hodně nás bavil. Ptala se šéfredaktorka Petra Jiráňová, odpovídali Bára a Ondřej Trojanovi. Dozvíte se v něm podstatné informace i drobné poťouchlosti, které k festivalu prostě patří. Kdo nedostává Lilii do schánky, může si rozhovor přečíst ve zkrácené podobě právě tady, na festivalovém webu:
V loňském roce jste se rozhodli přemístit festival po 11 letech ze Slavonic do Litomyšle. Proč právě Litomyšl? Podle jakých kritérií jste hledali nový domov pro Váš festival?
Litomyšl je stejně jako Slavonice krásné historické město obklopené nádhernou přírodou a krajinou. Litomyšl je navíc město živé, kde vedení s velkou vizí dlouhodobě a kontinuálně pracuje pro jeho rozvoj. Vzpomínám si na rok 2018, kdy jsme hráli s divadlem Sklep Mlýny v Kotelně a spali v hostelu na Zámeckém návrší. Přijel jsem domů s mobilem plným fotek jeho rekonstrukce a říkal si, jak by podobný projekt slušel Slavonicím, jak je úžasné, co všechno se tu děje, že ve městě jsou školy a studenti, prostě život. Takže když jsme se rozhodli ve Slavonicích skončit, zvednul jsem telefon a zavolal panu starostovi Brýdlovi. A tak to začalo…
Se změnou místa přišla také změna názvu festivalu. Zvykli jste si na „Litomyšl Fest“, nebo mu mezi sebou stále říkáte Slavonice Fest?
Když o festivalu mluvíme, tak se nepleteme. Vlastně hned od začátku jsme s tím neměli žádný problém. Když nám ale při první návštěvě Míša Severová ukazovala instalaci Čestmíra Sušky v Loučné, Ondřej Trojan řeku okamžitě přejmenoval na Ploučnici. Ale pracujeme s tím nešvarem, který se samozřejmě okamžitě ujal, a do festivalu ho odbouráme. Slibujeme!
Co nového Litomyšl vašemu festivalu přináší? A co vám zde naopak oproti Slavonicím chybí?
Jsme sami napjatí, jak to zajiskří, až se festival a Litomyšl potkají v létě naživo. Doufáme, že z toho nebude požár, ale příjemný táborák. Jsme nadšení z kapacity sálů, ve kterých budeme promítat festivalové filmy. Najednou pojmou přes 1600 diváků, to je sen. Chybí nám asi trochu slavonická obyčejnost festivalových prostor, která korespondovala s lehce punkovým duchem festivalu, ve které červené koberce a nějaké VIP zóny nikoho ani nenapadly. Proto nám je hrozně líto, že jsme přišli o Hostinec u Černého orla. Slíbili jsme ho, těšili jsme se na něj, pronajímatelé se nám snažili vyjít vstříc, ale po květnové kontrole, ve chvíli, kdy už jsme tam měli vymyšlený pěkně undergroundový program, musela být definitivně odpojena elektřina v celém objektu kvůli hrozbě požáru a vstup je kvůli havarijnímu stavu už jen na vlastní nebezpečí.
Co bylo největším organizátorským oříškem, se kterým jste se museli v rámci přesunu festivalu vypořádat?
Ubytovaní, ubytování, ubytování. Naše noční můra ze Slavonic pokračuje. Neznalí situace jsme si říkali, Litomyšl, to je Smetanova Litomyšl se spoustou diváků, stále se v ní něco děje, tam nebudeme bydlení vůbec řešit. Opak je pravdou. Tak se nám nesmějte a doufejte s námi, že se do Litomyšle všichni na těch pár festivalových dní nějak vejdou.
Festival potrvá 5 dní a myslím, že se dá s nadsázkou říct, že zaplní téměř celou Litomyšl a budeme se s ním potkávat doslova na každém kroku. Jakou přináší do města atmosféru? Co máme očekávat? Na co se těšit?
Atmosféra našeho festivalu je vždycky dost mimořádná tím, že je taková „bezbariérová“, otevřená a přátelská. Prostě diváci i štáb mají celých pět dní na tváři mile vyzenované úsměvy. Ze spousty diváků se za ty roky stali přátelé, z některých i partneři festivalu. Během festivalu se pořád všichni potkáváme, rozebírají se filmy nebo to, jak kdo dopadl po večerním koncertu. Uznání pak sklízí ti, kteří sice nedopadli nejlíp, ale už v deset ráno sedí na první projekci. Je jedno, jestli se vidíme poprvé nebo podesáté. Vždycky je to velká pohoda.
Jak se celkově vyvíjí prodej akreditací a vstupenek na letošní festival? Láká Litomyšl nové návštěvníky nebo naopak přesun některé návštěvníky odradil? Máte povědomí o tom, jak vaši skalní fanoušci vnímají velké festivalové změny?
Prodej se vyvíjí dobře, kopíruje loňský ročník. Skalní fanoušci si bookovali ubytování v Litomyšli už během loňského festivalu. O ty se nebojíme. Věříme, že festival osloví i diváky z regionu. Že přibyde těch, kteří přijedou třeba jen na otočku na celý den. Tím, že máme tak velké promítací kapacity, nebudou se muset bát, že se na filmy do velkých sálů jako je Smetanův a Lidový dům nebo Jízdárna nedostanou.
Po roce příprav jste už jistě měli možnost Litomyšl lépe poznat. Přirostla Vám k srdci nebo je to pro Vás stále ještě spíše cizí prostředí? Máte u nás už svá oblíbená místa?
Ondřej: Kouzlo místa se ukrývá v maličkostech, které utvářejí neopakovatelnou příjemnou atmosféru, kde chcete spočinout. Nemusí to být zrovna zrestaurované turistické lákadlo. Prostory, kde budeme promítat, jsou podobně jako ve Slavonicích svébytné. Zašlá sláva Lidového domu, rockový klub Kotelna, krásné opečovávané místní retro kino ze sedmdesátek, velkolepý Smetanův dům s červenými sedačkami či unikátní laminátový sál v bývalé jízdárně na Zámeckém návrší… A ten Hostinec u Černého orla s malým sálem, kde se potkávali u piva Josef Váchal s Josefem Kajetánem Tylem či Matějem Kudějem. Jeho ztráta mě opravdu mrzí. Myslím, že pro Litomyšl má stejnou historickou hodnotu jako UNESCO zámek. Doufám, že tuto nemovitost koupí nějaký citlivý nadšenec, který ji maximálně zachová v původní podobě z konce předminulého století přístupnou veřejnosti.
Bára: Cizí už ne, ale stále neznámé. Máme zatím nachozené trasy mezi jednotlivými festivalovými místy, zajeli jsme si do Litomyšle na jednu adventní neděli nasát atmosféru. Na náměstí už mám taky nějaké kotvy. Na kávu a svařák Dvorek, když píchnu kolo, vím, že půjdu ke Stratílkovi, že zapomenuté kalhoty na golf se dají koupit v Litexu a podloubím se říká podsíně. Skvělou energii má pro mě celé Zámecké návrší. Od dětství, kdy jsme pozorovali, jak táta dělá kajaky a první surfy, miluju laminát.
